Domácí mazlíčci mezi paragrafy
Jen málokdy bývají zvířecí útulky tak přeplněné jako o Vánocích. Právě v této době tady končívají nechtěné „živé dárky“.
V horším případě novopečení majitelé pejska uvážou třeba v lese ke stromu. „Podobné jednání považujeme za týrání zvířete,“ uvádí MVDr. Jiří Žák z Ústavu veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare v Brně. „Majiteli takového psa hrozí až půlmilionová pokuta.“ Do sporu se zákony se však chovatelé mohou dostat i v řadě jiných situací. Někdy jim dokonce hrozí nejen pokuty, ale i tresty odnětí svobody. Ne vždycky o tom navíc vědí.
Někteří majitelé se týrání zvířete dopouštějí vědomě, zatímco jiní spíše nevědomky. Prostě jen proto, že netuší, co zvíře potřebuje k životu a jak se o něj mají starat. „Jedna moje kolegyně nedávno podávala trestní oznámení na klienta, který do její veterinární ordinace přivedl pejska v naprosto zuboženém stavu,“ vzpomíná Jiří Žák. „Na první pohled bylo patrné, že o něj majitel špatně pečoval, navíc nevyhledal včas odbornou pomoc.“ Obojí je přitom podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, trestné. A podobně jako u jiných činů také v tomto případě platí, že neznalost zákona neomlouvá.
Zákonodárci se dnes přitom leckdy dívají úplně jinak i na to, co se dříve považovalo za celkem běžnou věc. Utopit přebytečná koťata nebo štěňata nebývalo například na vesnici v minulosti nic neobvyklého. Dnes však už veterinární lékaři dobře vědí, že tato smrt je pro zvíře stejně trýznivá jako ubití či udušení. A tomu, kdo se podobného činu dopustí, hrozí i několikaletý trest odnětí svobody. Ovšem pokud se najdou svědci, v opačném případě je totiž dost obtížné podobný čin dokázat. Někdy pomůže i náhoda. Tak jako v případě muže, který se pohádal se svou přítelkyní a ta po hádce nahlásila na policii, že utopil její koťata.
Za útěk zodpovídá majitel
Každý chovatel rovněž podle zákona musí zabezpečit svůj pozemek tak, aby z něj zvíře nemohlo utéct. „Pokud pes na útěku nezpůsobí žádnou škodu, pak obvykle jeho majitel zaplatí pouze příslušnou částku za odchyt a pobyt v útulku,“ uvádí veterinární lékař. Podstatně složitější situace ale nastává, když zvíře na útěku vběhne do silnice a způsobí dopravní nehodu nebo někoho poraní. Někdy přitom k nehodě dochází i za dosti neuvěřitelných okolností.
Tak jako v případě dvojice rotvajlerů, které měl sice chovatel vzorně zamčené v kotci, ale zapomněl zamknout branku do zahrady. Kdosi kotec odemkl, jeden ze psů na útěku pokousal člověka a jeho majitel skončil u soudu. Dohledat, komu zvíře patří, ovšem ani v těchto případech nebývá vždycky snadné. Obzvlášť tehdy, když nemá čip a jeho majitel se k němu nehlásí. Některá větší města už proto zavedla povinné čipování psů. A živě se diskutuje i o tom, že by tato povinnost měla platit v celé České republice. Důkazy o tom, že čipování může statisticky významně snížit počet opuštěných psů ve městě, přinesla i nedávná studie Ústavu veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare v Brně a zvířecího útulku v Děčíně, kde už psi musejí mít čip povinně.
Zbytečná smrt v lese
Domácí mazlíčci ovšem mohou nejen škodu způsobit, ale i být sami v ohrožení. Sousedské spory například občas někdo řeší tím, že sousedovi otráví psa nebo kočku. Leckdy pak musí platit nejen za uhynulé zvíře, ale i za citovou újmu, kterou tím způsobí jeho majiteli. K častým sporům také dochází mezi myslivci a chovateli, kteří rádi chodí se svými psy na procházky do lesa. Nejednou přitom tyto konfl ikty mívají i tragickou dohru. „Psa smí v honitbě zastřelit pouze člen myslivecké stráže nebo myslivecký hospodář, nikdy ne řadový myslivec,“ uvádí MVDr. Žák, „a to pouze tehdy, není-li pod kontrolou majitele, prokazatelně štve lesní zvěř a pohybuje se minimálně 200 metrů od nejbližšího obydlí.“
Myslivci navíc nesmějí vystřelit na řádně označené záchranářské, zdravotnické, služební a asistenční psy a také na psy loveckého nebo ovčáckého plemene, a to ani v případě, kdy lesní zvěř štvou. Pokud dojde k neoprávněnému zásahu, pak veterinární lékař radí okamžitě přivolat policii. Správný člen myslivecké stráže ovšem podle něj střílí pouze v krajních případech. Na druhé straně by však měli chovatelé respektovat, že honitba je domovem lesních zvířat, kde jsou lidé jen na návštěvě. A není správné si ji plést s výběhem pro psy.
Odborná spolupráce: MVDr. Jiří Žák, Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Brno
